Aneb když si čistíte zuby, nezkoušejte u toho mluvit.
Spolkli jste někdy omylem zubní pastu? Já ano. Fuj! Málem jsem si vyplivala plíce a otec se málem zadusil smíchy. A pak po kom tu škodolibost mám, že?
A teď k novinkám.
Dneska je fajn den. I když to na něj nevypadalo, venku prší doteď, mám radost.
Protože dneska se mi ozvali všichni mí milovaní. Do jednoho. :) A všichni na mě dneska byli milí a hodní. A oni ví, o koho jde. (DOUFÁM!)
….
A tak jsem tedy dnes po dlouhé době mluvila třeba s mým dlouholetým „nejlepším kamarádem“, u kterého mám jistotu, že přede mnou nikdy neprchne, protože mě moc dobře zná. Ale oba jsme se dnes navzájem vyšokovali. Ačkoli i to je možná slabé slovo….
Kdo zná mě asi ví, že na děti si já vůbec nepotrpím a pořídit si dítě vážně neplánuji. Ale minulý týden jsem měla jakési zatmění mozku a rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí na letním dětském táboře. Eh? Tak jsem to dnes na Bohouška vybalila. Chudák to nejprve rozdýchával, pak litoval všechny přítomné děti co se mi pod pracky dostanou a poté obviňoval mimozemské bytosti, že mě vyměnili. Inu, nezklamal.
A poté na mě vyrukoval on s tím, že 22.5. možná umře. A na mou otázku proč, odpověděl, že mají s přítelkyní výročí a zařídil tandemový seskok s padákem. Hah!
Tedy přijít na mě někdo s tímhle, za 1.bych ho zabila, za 2.bych to zrušila a za 3.bych ho vzkřísila z mrtvých, protože by mi došlo, že to bylo vlastně milé a dost drahé.
Ale on vážení, on se k smrti bojí výšek. No prostě něco jako já, takže nakonec oba překonáme sami sebe. Já strávím 14dní s dětmi a on seskočí s padákem. Nejsme blázni? Ale nejsme v tom sami! ;)
A další novinkou je, že prcek Henry (pro ty co neví, štěně border kolie) nezadržitelně roste. Už kouká, tlapká a rostou mu zoubky. A kousnutí od tohohle škvrněte začíná bolet. Ale kdo by odolal takovému rozkošnému plyšáčkovi?
Ani můj milovaný Gasper to nedokázal. A vyklubal se z něho hodný strýček, který si s ním hraje, čistí ho a hlídá, jestli mu někdo neubližuje. Miláček.
A poslední…
Taky jsem se dnes dozvěděla, že nejsem obyčejná, mám zvláštní moc a jaksi způsobuji, že „moji muži“ jsou náměsíční a smsky ode mě čtou ze spaní. A to se pak člověk může dočkat odpovědi, že?
Na Bohouška jsem už zvyklá, tomu pro jistotu píšu i odpoledne, aby se podíval do přečtených, ale na Péťu, mého drahého „synka“ jsem nějak zapomněla.
Co teda teď s váma? Ještě jeden a jsem jasná. Upálí mě!
A také jim prý lezu na mozek (magoří ze mě každej, kdo je se mnou delší dobu), vkrádám se jim do snů a tak podobně. No vy pánové máte co říkat, já se poslední dny můžu uškytat. :)))
Ale měla bych se tu mojí nadpřirozenou moc začít naučit ovládat, náměsíčnost je mi totiž k ničemu. :D
Konec konců sama jsem cvok, mám šílené sny ve kterých na mě skáčou krokodýli, zachraňuji poslance v kočáře, mluvím s ďáblem na obálce časopisu a tak podobně. Ani se jim nedivím, že ze mě magoří.
…
A kdo dočetl do konce, tomu gratuluji, protože si z toho absolutně nic neodnese, maximálně tak divné sny. Vám ostatním přeji krásnou noc a brzy o mě uslyšíte! Jak jinak, já se totiž nenudím. Můj vzkazník budiž toho příkladem. :)
