Miluj kočku svou

A proč? No řekněte, které jiné zvíře je schopné si vás adoptovat, využívat a milovat zároveň? Ano správně, žádné. 

Člověk může chovat psa,ale kočky si chovají lidi,protože je považují za užitečná domácí zvířata.

KOČKA VÁS MILUJE KOČIČÍM ZPŮSOBEM

Kočky znají spoustu způsobů, jak si vás podmanit. A také si z vás udělají pelíšek, topení, škrabadlo i krmítko. Ale vy je i přesto milujete. Kočky vás milují podobně jako puberťáci, jen po vás nechtějí auto a nechodí domů namol.

Ve starověku lidé uctívali kočky jako bohy.A kočky na to nikdy nezapoměly.

KOČKY NEJSOU VAŠE DĚTI

Ačkoliv se koťátka zdají být tuze rozkošná a k sežrání, určitě neocení "ťuťu ňuňu" ani mačkání, ňuňání a objímání. Je jedině dobře, že nevíme, co si o nás kočky myslí. No ne?

Kočka se ve vašem bytě pohybuje s naprostou samozřejmostí, která ve vás vyvolává nepříjemný pocit, že dekret je napsán na její jméno.

KOČKA JE BOHYNĚ, STAREJTE SE TAK O NI

A pokud jste si kočku pořídili jen proto, že je "méně náročnější", představte si pod tím to, že s ní nemusíte chodit na procházky. Pokud kočce dáte špatné krmení, nebude jíst. Pokud nebude jíst,  bude nemocná a pokud bude nemocná, musíte s ní k veterináři a platit to budete VY.

Také vyčesávání není na škodu, aby vám kočička nezvracela bezoáry, do kterých ráno tak neradi šlapete,

A pokud nechcete, aby kočka nelezla po zdech, hrajte si s ní! Nebo si ona bude hrát s vámi, ale to vám moc lidí nedoporučí...

Kočka se ve vašem bytě může nacházet buďto všude nebo nikde.

KOČKU DOBROVOLNĚ NEVYKOUPEŠ

A pokud ano, není to normální kočka. A proč koupat kočku? Chcete darovat krev? Chcete vidět lézt kočku po stropě? Nebo máte doma alergika?
Čistá voda pomůže jak kočičce, tak alergikovi. A pokud kočku opravdu koupat NECHCETE, vystěhujte alergika. 

No řekněte, chcete se v posteli mačkat s někým, kdo v noci chrápe, nebo s někým měkkoučkým, chundelatým kdo nezabírá moc místa? 

Na přírodní zákony můžete jako majitel kočky klidně zapomenout.

KOČKA MILUJE MEJDANY

A pokud si pod "kočičím mejdanem" představujete chlebíčky, hlasitou hudbu, spoustu koček a alkoholu, jste na omylu. Kočka má v mozečku naprogramován ve večerních hodinách lov. A lov pro ni znamená to samé, co legrace. Takže jestliže se chystáte zrovna do postele, kočičkám mozek začne řvát "MEJDAN!". 

Pokud chcete předejít mňoukání, lezení po stěnách a lítání po baráku, hrajte si s kočičkou hodinu před tím, než jdete spát a potom ji nakrmte těžším, mokrým jídlem, po kterém bude spát jak koťátko. 

Ovšem to, že kočka miluje hraní neznamená, že jí něco zabrání prospat 70% dne. A hádejte co dělá zbylých 30%? Samozřejmě, udržuje se. 

Kočka se vám otírá o nohy pouze tehdy, když nemá k dispozici nic vhodnějšího, o co by si mohla vydrbat kožich.

Realita je mrcha

Každý máme jiné touhy, jiná přání, jiné sny. Hlavně o tom našem panu dokonalém.

Někdo touží po romantické duši, někdo po vášnivé lásce a někdo touží po osudovém setkání, po někom, kdo ho vysvobodí ze stereotypu, naučí novým věcem a nikdy neomrzí. Bude chytrý, zkušený, nevázaný a oporou.

Ale skutečnost je jiná. Realita je zlá potvora, která vám strašně ráda ubližuje a vy jste jako houba. Každé ublížení do sebe nasajete a pak příjde chvíle, kdy už je toho moc. A z přeplněné houby vznikne kaluž a ta se přece musí vytřít...

Máte pochyby. Ale proč? Pokud jste nezjistila, že vás podvádí, že je ženatý, nebo že není ten pravý, tak proč ty pochyby? Protože je to ryze ženská vlastnost a my musíme pořád o něčem pochybovat, pořád o něčem přemýšlet. Ale občas se musíte zastavit a říct si: ,,Sakra proč tohle dělám? To je špatně!“ A zase bude dobře. Dokud zase nepříjdou ty zlé mrchy pochybnosti a nebudou vás hlodat do morku kosti... Potom zase nebudete spát, na tváři se vám udělá pupínek ze stresu a nebudete mít na nic náladu. Raději si přečtěte nějakou knihu. Nejlépe romantickou. Ono se vám potom totiž po tom vašem panu (ne)dokonalém zasteskne.

Pomoc bývalý! Proč se vám o něm pořád zdá? Proč vám píše i když ho o to nežádáte? Je důvod k panice? Ale prosím vás. Jsme jen lidé a každému se občas zasteskne po někom,koho znal velmi dávno (občas ne tak dávno) a bylo mu s ním příjemně. A většinou pak hořce zjistí, že už dávno takový není. Změna je život.

Ale váš pan (ne)dokonalý nemá vůbec žádný důvod k žárlivosti, pokud mu ho vy nedáte. A to nedělejte. Nezapírejte, nepište si s ním časteji než s panem (ne)dokonalým a nebásněte o něm. A co je hlavní, nevzpomínejte! I když budete mít nutkání, budete si strašně chtít vzpomenout, jak vám s ním bylo dobře, nedělejte to.

A co se těch snů týče, buďte rády, že se vám nezdá o trojhlavých příšerách, které vás ulechtají k smrti. My obyčejní smrtelníci asi těžko pochopíme jak mozek pracuje ve spánku, ale víme, že ve snech se promítá naše minulost, přítomnost, naše fantazie a proto, se tomu říkají sny. Jen sny. Vaše sny, které se nikdo, nikdy nemusí dozvědět.

A nakonec si pamatujte, že vždycky může být hůř a vždycky může být lépe a ovlivňujete to vy. Takže odhoďte lenost a strach stranou, riskujte, žijte, nikdy nevíte, co se druhý den může stát. 

Hezký zbytek září mějte! Vaše Luccienne

Pravidla pro muže

-->

Inspirována sepsala jsem pravidla pro muže, aneb jak  u nás nevyvolat  dávící reflex.

1. Nesneseme pohled na ošoupané kalhoty, boty nebo onošená, opraná trička. Slavní rockeři si to mohou dovolit, ostatní ne.
   
   
2. Nikdy nemluvte v posteli o své bývalé! Když ji budete chválit, přejde nás chuť, když ji budete pomlouvat, neuvěříme vám.
   
   
3. Ze zapáchajících chlapů se nám opravdu zvedá žaludek.
   
   
4. Vytrhávání překážejících chloupků pinzetou je ok. Holení se je ok. Ale vosk ne.
   
   
   
5. Nevolejte nám víckrát, než 3x denně.
   
   
   
6. Zapomeňte na to, že si koupíte tričko fake Diesel z tržnice a my vám ho pochválíme.
   
   
   
7. Krémy na ruce nejsou vážně zlá věc.
   
   
   
8. To vystouplé, bolavé červené s bílým kloboučkem na vaší tváři musí pryč!
   
   
   
9. Nejsme vaše matka!
   
   
   
10. Nemachrujte.
    
    
    
11. Čistěte si zuby! Jakýkoliv cizí předmět ve vašich ústech, včetně zlatého zubu, piercingu v zubech, nás vyděsí.
    
    
    
12. Přinést nám zvadlé, smradlavé květiny z benzinky opravdu není romantické.
    
    
    
13. Muži by měli umět řídit auto a nekecat do toho ženám.
    
    
    
14. Sport u mužů vítáme. Ale aerobic ne.
    
    
    
15. Myslet na jinou ženu při sexu s námi, se zakazuje!
    
    
    
16. Pište česky. Správně a ne jak hovada.
    
    
    
17. Pokud nosíte slipy, nepočítejte s teplou večeří.
    
    
    
18. S vypadáváním vlasů začněte něco dělat, než budeme myslet, že trpíte leukémií.
    
    
    
19. Máme rády zvířata. A máme je rády živá! Proto si krvavé steaky dávejte sami doma.
    
    
    
20. Myslíte že knírek o třech chlupech je sexy? My ne.
    
    
    
21. Absolutně nikdy neříkejte po sexu „Děkuji“.
    
    
    
22. Nelžete! My to poznáme.
    
    
    
23. Pokud jste gay a zvete nás na skleničku pro to, abyste si s námi mohli popovídat o Sexu ve městě, řekněte nám to rovnou.
    
    
    
24. Nesrkejte, neplivejte, nekrkejte!
    
    
    
25. Česnek, cibule, pálivé papričky a pivo nejsou afrodiziaka.
    
    
    
26. Opíjejte se bez nás. Nebo lépe, neopíjete se vůbec.
    
    
    
27. Nehrabejte se nám v šuplících a nikdy si nečtěte to, co byť jen připomíná deník.
    
    
    
28. Pokud při sexu vypadáte jako supící hroch, dostanete masku ….nebo kopačky.
    
    
    
29. Jestliže vážíte dvojnásobek naší váhy, je nesmysl na nás skákat!
    
    
    
30. Ponožky delší než nad kotníky se musí z vašeho šatníku ztratit!
    
    
    
31. Posloucháte Evu a Vaška? Neříkejte nám to.
    
    
    
32. Nečtěte Blesk ani Kačera donalda. Chcete nás ohromit? Čtěte knihy.
    
    
    
33. Přespávat u vašich kamarádů nebudeme tak , jako vy přespávat u našich kamarádek.
    
    
    
34. Na prvním rande je sex tabu.
    
    
    
35. Rozmazlujte nás!
    
    
    

    
    

,,Dej mi šíšlo na ťu žubažku“

Aneb když si čistíte zuby, nezkoušejte u toho mluvit.

Spolkli jste někdy omylem zubní pastu? Já ano. Fuj! Málem jsem si vyplivala plíce a otec se málem zadusil smíchy. A pak po kom tu škodolibost mám, že?


A teď k novinkám.
Dneska je fajn den. I když to na něj nevypadalo, venku prší doteď, mám radost.
Protože dneska se mi ozvali všichni mí milovaní. Do jednoho. :) A všichni na mě dneska byli milí a hodní. A oni ví, o koho jde. (DOUFÁM!)

….
A tak jsem tedy dnes po dlouhé době mluvila třeba s mým dlouholetým „nejlepším kamarádem“, u kterého mám jistotu, že přede mnou nikdy neprchne, protože mě moc dobře zná. Ale oba jsme se dnes navzájem vyšokovali. Ačkoli i to je možná slabé slovo….
Kdo zná mě asi ví, že na děti si já vůbec nepotrpím a pořídit si dítě vážně neplánuji. Ale minulý týden jsem měla jakési zatmění mozku a rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí na letním dětském táboře. Eh? Tak jsem to dnes na Bohouška vybalila. Chudák to nejprve rozdýchával, pak litoval všechny přítomné děti co se mi pod pracky dostanou a poté obviňoval mimozemské bytosti, že mě vyměnili. Inu, nezklamal.
A poté na mě vyrukoval on s tím, že 22.5. možná umře. A na mou otázku proč, odpověděl, že mají s přítelkyní výročí a zařídil tandemový seskok s padákem. Hah!
Tedy přijít na mě někdo s tímhle, za 1.bych ho zabila, za 2.bych to zrušila a za 3.bych ho vzkřísila z mrtvých, protože by mi došlo, že to bylo vlastně milé a dost drahé.
Ale on vážení, on se k smrti bojí výšek. No prostě něco jako já, takže nakonec oba překonáme sami sebe. Já strávím 14dní s dětmi a on seskočí s padákem. Nejsme blázni? Ale nejsme v tom sami! ;)

A další novinkou je, že prcek Henry (pro ty co neví, štěně border kolie) nezadržitelně roste. Už kouká, tlapká a rostou mu zoubky. A kousnutí od tohohle škvrněte začíná bolet. Ale kdo by odolal takovému rozkošnému plyšáčkovi?
Ani můj milovaný Gasper to nedokázal. A vyklubal se z něho hodný strýček, který si s ním hraje, čistí ho a hlídá, jestli mu někdo neubližuje. Miláček.

A poslední…
Taky jsem se dnes dozvěděla, že nejsem obyčejná, mám zvláštní moc a jaksi způsobuji, že „moji muži“ jsou náměsíční a smsky ode mě čtou ze spaní. A to se pak člověk může dočkat odpovědi, že?
Na Bohouška jsem už zvyklá, tomu pro jistotu píšu i odpoledne, aby se podíval do přečtených, ale na Péťu, mého drahého „synka“ jsem nějak zapomněla.
Co teda teď s váma? Ještě jeden a jsem jasná. Upálí mě!
A také jim prý lezu na mozek (magoří ze mě každej, kdo je se mnou delší dobu), vkrádám se jim do snů a tak podobně. No vy pánové máte co říkat, já se poslední dny můžu uškytat. :)))
Ale měla bych se tu mojí nadpřirozenou moc začít naučit ovládat, náměsíčnost je mi totiž k ničemu. :D

Konec konců sama jsem cvok, mám šílené sny ve kterých na mě skáčou krokodýli, zachraňuji poslance v kočáře, mluvím s ďáblem na obálce časopisu a tak podobně. Ani se jim nedivím, že ze mě magoří.

…

A kdo dočetl do konce, tomu gratuluji, protože si z toho absolutně nic neodnese, maximálně tak divné sny. Vám ostatním přeji krásnou noc a brzy o mě uslyšíte! Jak jinak, já se totiž nenudím. Můj vzkazník budiž toho příkladem. :)

Marná snaha

A vězte, že nadpis je více než trefný.

Taky dnes nečekejte žádný hokus pokus o fejeton, ale prostě jen mé výlevy a tak podobně. :)


Takže marná snaha vol.1
Rodiče dělají výcvik štěňat, mladých a i problémových psů u nás ve městě. Vedou psí školku. A já se tam občas vyskytnu, abych podrbala všechna možná plemena rozkošných štěňátek a psíků a hlavně abych něco nafotila.
A někdy se stane, že přijde pejsek se zajímavým osudem. Na zachráněnce z útulku jsme tam už jakž takž zvyklí, ale co mě dostalo, je příhoda jednoho Stafordšírského teriéra.
A kdo tohle plemeno zná, tak jistě ví, že patří mezi bojová plemena. Mylně se o nich říká, že jsou to agresivní psi, podle mě vše záleží na výchově a na genech psa.
A taky na tom, jak se k němu kdo zachoval…

Takže tedy včera ve školce jsem si tohohle krémového staforda všimla hned ze začátku. Nic zvláštního. Ale pak měli všichni zaúkol po jednom zkusit přivolání pejska a majitel staforda začal povídat, že s tím bude problém. A tak jsem se dozvěděla, že tenhle pejskej už k nám do školky chodil ještě jako štěňátko, teď mu jsou 2 roky. Vše bylo v pořádku, pejsek byl zvladatelný, odnaučili ho strachu a zlozvyků a dva týdny zpátky, v jeden den, v jeden okamžik byla všechna snaha zmařena.
Pejskej s páníčkem šli na procházku do polí. Najednou se odkudsi vynořil velký vlčák a ihned malého staforda sejmul. Majitel vlčáka si z toho nic nedělal a ještě začal nadávat páníčkovi. A navrch potom brutálně začal kopat do staforda!!!!
Bohužel od té doby je staford agresivní, ale pouze ze strachu a nedůvěry k lidem. Pomaličku, po krůčkách se znovu učí důvěřovat cizím lidem, ale psi mají dlouhou paměť.
Nedovedu si představit, kdyby tohle někdo udělal mému psovi. Asi bych si to líbit rozhodně nenechala a na pána bych zavolala policii. Jenže bylo by to tvrzení proti tvrzení. Ovšem takovéhle lidi bych střílela na potkání!

A teď jinam…
Rozepisovat události z „hrozného úterý“ se mi nechce, ale zkráceně vám něco vylíčím.
Šlo o člověka, který má sklony k agresivitě, je cholerický a neuzná prohru. Navíc nemá žádnou soudnost, je netaktní a prostě s takovýmhle člověkem bych si nikdy nic nezačala. A přesně tohohle blbečka porazil v nevýznamné hře jeden moula. Omlouvám se, ale jinak ho nazvat nechci. (nejde)
A tak začlo peklo. Na poslední hodině angličtiny, kdy máme nejpohodovější a nejlepší učitelku vůbec, si tenhle idiot začal vylévat vztek, přede všemi, i před dotyčným moulou ho nemístně urážel, pochodoval po třídě a všemožně na sebe upozorňoval. Nakonec jsme se dostali k řešení jeho milostného života, který zrovna postrádá a k pikantnostem jaké zažil. A tohle mě fakt nezajímalo. Navíc máme před závěračkama a angličtinu bychom měli pilovat a ne poslouchat nějakého namyšleného blba.
Jakoby to nestačilo, učitelka se zeptala spolužačky na její osud s jejím „princem na bílém koni“, se kterým se před měsícem rozešla a se kterým se chce dát znova dohromady, protože se prý pořád milují, pořád se hádají a tak… Prostě případ sám o sobě. A to už jsem pomalu ležela na lavici v kómatu… Dál se přešlo k nepřítomné spolužačce o které se prohlásilo, že je nymfomanka a teď jí její nový přítel nedá ani pusu.
Uhhhmmm…. !
Aneb opět jedna „výživná“ hodina, ve které se stihlo nadávat, urážet, soudit, pomlouvat a už nevím co dalšího.

A zase jinam…
Koho by zajímal můj další osud se securiťákem, má se to takhle… Securiťák si to pohnojil hned první smskou ten den, ve které požadoval erotické fotky. Pak taky jeho gramatika se podobala gramatice afrického přistěhovalce a jeho 20:00 hodin znamenalo třičvrtě na deset.
Poslední smskou kterou jsem mu poslala, jsem myslela, že jsem to definitivně uzavřela a dá mi pokoj. Ale buďto nemá co na práci, nebo je dementní, nebo nevím, ale dneska se mi ozval znova. Z jiného čísla, naprosto nečekaně a hned kdy se sejdem… Bože.
Takže pokud nevymyslím únikový plán, tenhle víkend bude „zajímavý“.

Na závěr tedy mám za sebou týden blbců a moje sny už taky nějak nestojí za nic. Jen ten malej sladkej prcek, naše štěňátko Henry je den ode dne rozkošnější.
A taky maminka začala „fejsbůkovat“. A já budu dělat vedoucí na dětském táboře.
Ale o tom všem někdy jindy.

Tak hezký večer mějte a zase brzy o mě uslyšíte! :)

Inkognito

Sobota ráno. Může být něco krásnějšího, než je sobotní slunečné ráno, kdy nemusíte vstávat do školy, do práce, no prostě nikam? Já tedy pochybuji. Ale dost růžových představ. Já vstávat musela. V šest ráno! Aneb pověřte něčím svou maminku.

A taky určitě znáte ty dny kdy se vám ale opravdu nikam nechce. Tak se z toho jednoduše vyvlíknete. A takhle jsem se vyvlíkla i já, jako slizká, necitlivá žížala. Jistěže se matka naštvala, ale já si mohla v klidu dál chrnět v pelechu, prožívat sny o mluvících chrtech a tahle mrtvolná aktivita mi vydržela až do odjezdu mých drahých předků na zahradu. Hurá den pro sebe!

Jenže to jsem ještě netušila, že má drahá maminka stihla napsat seznam věcí co mám udělat. No nevadí, stejně jsem najednou té aktivity měla až moc, ale zase ne natolik, abych se před vynořením z baráku namalovala. Což je u mě obvyklé asi jako u ryb smrt z utopení.

Ale sluneční brýle to přeci jistí. Tak jsem  na sebe hodila pár černých jarních hadříků, stáhla vlasy do nevzhledného uzlu, nasadila sluneční brýle a takto inkognito jsem razila na nákup všech nezdravých věcí co mi pod ruku přijdou.

Kdo by čekal, že na paničku co téměř zrovna vstala z postele, s devíti centimetrovýma podpatkama a nasazených slunečních brýlích i v supermarketu, bude čekat nálet securiťáka. Ha! Mé dumání nad tím, jaké chipsy zvolit, zřejmě vyvolalo pocit šance na útok docela vzhledného securiťáka. Nakráčel si to ke mě a: ,,Co sháníš?“ ,,Ale nic, jen tak koukám co vzít…“  Ne, nic lepšího mně fakt nenapadlo. ,, A co někdy zajít na drink?“ UHM?!, Nastalo několika sekundové šrotování v hlavě… ,,OK. Stačí říct kdy.“  ,, Tak mi dej třeba své číslo?“  Ježiš, on to myslel vážně… Vylovila jsem tedy v paměti svoje číslo, odkývala že se mi ozve někdy během příštích dnů, popřála hezký den a aristokraticky odkráčela do fronty, která se k mému neštěstí táhla jako hlemýžď.  Bože. 

Po pár dnech jsem zjistila, že jsem natrefila na toho nejstupidnějšího a nejotravnějšího muže planety. Aneb já a mé štěstí na chlapy, ha!                                                                          A to by pro dnešek bylo vše. Hezký den mějte!

Je to tady...

Člověk by čekal, že z období kdy musí být všude a všechno zakusit, jednou vyroste. Ale opak je pravdou. Čím víc stárnu, tím více chci toho poznávat. No pokud ve čtyřiceti za sebou budu mít už zápas v bahně, zorbing nebo kurz thajských masáží, divit se bude asi málokdo...

Takže je to tady. Objevuji "kouzlo" blogspotu a plácám se tu jak velryba na souši. Kam tohle dospěje... Místo abych koukala na starou dobrou klasiku Slunce, Seno a pár facek, dřepím tu u PC a brejlím kde, co a jak sakra funguje...

Tak hezký večer mějte a brzy o mě uslyšíte!