Marná snaha

A vězte, že nadpis je více než trefný.

Taky dnes nečekejte žádný hokus pokus o fejeton, ale prostě jen mé výlevy a tak podobně. :)


Takže marná snaha vol.1
Rodiče dělají výcvik štěňat, mladých a i problémových psů u nás ve městě. Vedou psí školku. A já se tam občas vyskytnu, abych podrbala všechna možná plemena rozkošných štěňátek a psíků a hlavně abych něco nafotila.
A někdy se stane, že přijde pejsek se zajímavým osudem. Na zachráněnce z útulku jsme tam už jakž takž zvyklí, ale co mě dostalo, je příhoda jednoho Stafordšírského teriéra.
A kdo tohle plemeno zná, tak jistě ví, že patří mezi bojová plemena. Mylně se o nich říká, že jsou to agresivní psi, podle mě vše záleží na výchově a na genech psa.
A taky na tom, jak se k němu kdo zachoval…

Takže tedy včera ve školce jsem si tohohle krémového staforda všimla hned ze začátku. Nic zvláštního. Ale pak měli všichni zaúkol po jednom zkusit přivolání pejska a majitel staforda začal povídat, že s tím bude problém. A tak jsem se dozvěděla, že tenhle pejskej už k nám do školky chodil ještě jako štěňátko, teď mu jsou 2 roky. Vše bylo v pořádku, pejsek byl zvladatelný, odnaučili ho strachu a zlozvyků a dva týdny zpátky, v jeden den, v jeden okamžik byla všechna snaha zmařena.
Pejskej s páníčkem šli na procházku do polí. Najednou se odkudsi vynořil velký vlčák a ihned malého staforda sejmul. Majitel vlčáka si z toho nic nedělal a ještě začal nadávat páníčkovi. A navrch potom brutálně začal kopat do staforda!!!!
Bohužel od té doby je staford agresivní, ale pouze ze strachu a nedůvěry k lidem. Pomaličku, po krůčkách se znovu učí důvěřovat cizím lidem, ale psi mají dlouhou paměť.
Nedovedu si představit, kdyby tohle někdo udělal mému psovi. Asi bych si to líbit rozhodně nenechala a na pána bych zavolala policii. Jenže bylo by to tvrzení proti tvrzení. Ovšem takovéhle lidi bych střílela na potkání!

A teď jinam…
Rozepisovat události z „hrozného úterý“ se mi nechce, ale zkráceně vám něco vylíčím.
Šlo o člověka, který má sklony k agresivitě, je cholerický a neuzná prohru. Navíc nemá žádnou soudnost, je netaktní a prostě s takovýmhle člověkem bych si nikdy nic nezačala. A přesně tohohle blbečka porazil v nevýznamné hře jeden moula. Omlouvám se, ale jinak ho nazvat nechci. (nejde)
A tak začlo peklo. Na poslední hodině angličtiny, kdy máme nejpohodovější a nejlepší učitelku vůbec, si tenhle idiot začal vylévat vztek, přede všemi, i před dotyčným moulou ho nemístně urážel, pochodoval po třídě a všemožně na sebe upozorňoval. Nakonec jsme se dostali k řešení jeho milostného života, který zrovna postrádá a k pikantnostem jaké zažil. A tohle mě fakt nezajímalo. Navíc máme před závěračkama a angličtinu bychom měli pilovat a ne poslouchat nějakého namyšleného blba.
Jakoby to nestačilo, učitelka se zeptala spolužačky na její osud s jejím „princem na bílém koni“, se kterým se před měsícem rozešla a se kterým se chce dát znova dohromady, protože se prý pořád milují, pořád se hádají a tak… Prostě případ sám o sobě. A to už jsem pomalu ležela na lavici v kómatu… Dál se přešlo k nepřítomné spolužačce o které se prohlásilo, že je nymfomanka a teď jí její nový přítel nedá ani pusu.
Uhhhmmm…. !
Aneb opět jedna „výživná“ hodina, ve které se stihlo nadávat, urážet, soudit, pomlouvat a už nevím co dalšího.

A zase jinam…
Koho by zajímal můj další osud se securiťákem, má se to takhle… Securiťák si to pohnojil hned první smskou ten den, ve které požadoval erotické fotky. Pak taky jeho gramatika se podobala gramatice afrického přistěhovalce a jeho 20:00 hodin znamenalo třičvrtě na deset.
Poslední smskou kterou jsem mu poslala, jsem myslela, že jsem to definitivně uzavřela a dá mi pokoj. Ale buďto nemá co na práci, nebo je dementní, nebo nevím, ale dneska se mi ozval znova. Z jiného čísla, naprosto nečekaně a hned kdy se sejdem… Bože.
Takže pokud nevymyslím únikový plán, tenhle víkend bude „zajímavý“.

Na závěr tedy mám za sebou týden blbců a moje sny už taky nějak nestojí za nic. Jen ten malej sladkej prcek, naše štěňátko Henry je den ode dne rozkošnější.
A taky maminka začala „fejsbůkovat“. A já budu dělat vedoucí na dětském táboře.
Ale o tom všem někdy jindy.

Tak hezký večer mějte a zase brzy o mě uslyšíte! :)

Inkognito

Sobota ráno. Může být něco krásnějšího, než je sobotní slunečné ráno, kdy nemusíte vstávat do školy, do práce, no prostě nikam? Já tedy pochybuji. Ale dost růžových představ. Já vstávat musela. V šest ráno! Aneb pověřte něčím svou maminku.

A taky určitě znáte ty dny kdy se vám ale opravdu nikam nechce. Tak se z toho jednoduše vyvlíknete. A takhle jsem se vyvlíkla i já, jako slizká, necitlivá žížala. Jistěže se matka naštvala, ale já si mohla v klidu dál chrnět v pelechu, prožívat sny o mluvících chrtech a tahle mrtvolná aktivita mi vydržela až do odjezdu mých drahých předků na zahradu. Hurá den pro sebe!

Jenže to jsem ještě netušila, že má drahá maminka stihla napsat seznam věcí co mám udělat. No nevadí, stejně jsem najednou té aktivity měla až moc, ale zase ne natolik, abych se před vynořením z baráku namalovala. Což je u mě obvyklé asi jako u ryb smrt z utopení.

Ale sluneční brýle to přeci jistí. Tak jsem  na sebe hodila pár černých jarních hadříků, stáhla vlasy do nevzhledného uzlu, nasadila sluneční brýle a takto inkognito jsem razila na nákup všech nezdravých věcí co mi pod ruku přijdou.

Kdo by čekal, že na paničku co téměř zrovna vstala z postele, s devíti centimetrovýma podpatkama a nasazených slunečních brýlích i v supermarketu, bude čekat nálet securiťáka. Ha! Mé dumání nad tím, jaké chipsy zvolit, zřejmě vyvolalo pocit šance na útok docela vzhledného securiťáka. Nakráčel si to ke mě a: ,,Co sháníš?“ ,,Ale nic, jen tak koukám co vzít…“  Ne, nic lepšího mně fakt nenapadlo. ,, A co někdy zajít na drink?“ UHM?!, Nastalo několika sekundové šrotování v hlavě… ,,OK. Stačí říct kdy.“  ,, Tak mi dej třeba své číslo?“  Ježiš, on to myslel vážně… Vylovila jsem tedy v paměti svoje číslo, odkývala že se mi ozve někdy během příštích dnů, popřála hezký den a aristokraticky odkráčela do fronty, která se k mému neštěstí táhla jako hlemýžď.  Bože. 

Po pár dnech jsem zjistila, že jsem natrefila na toho nejstupidnějšího a nejotravnějšího muže planety. Aneb já a mé štěstí na chlapy, ha!                                                                          A to by pro dnešek bylo vše. Hezký den mějte!