Aneb když si čistíte zuby, nezkoušejte u toho mluvit.
Spolkli jste někdy omylem zubní pastu? Já ano. Fuj! Málem jsem si vyplivala plíce a otec se málem zadusil smíchy. A pak po kom tu škodolibost mám, že?
A teď k novinkám.
Dneska je fajn den. I když to na něj nevypadalo, venku prší doteď, mám radost.
Protože dneska se mi ozvali všichni mí milovaní. Do jednoho. :) A všichni na mě dneska byli milí a hodní. A oni ví, o koho jde. (DOUFÁM!)
….
A tak jsem tedy dnes po dlouhé době mluvila třeba s mým dlouholetým „nejlepším kamarádem“, u kterého mám jistotu, že přede mnou nikdy neprchne, protože mě moc dobře zná. Ale oba jsme se dnes navzájem vyšokovali. Ačkoli i to je možná slabé slovo….
Kdo zná mě asi ví, že na děti si já vůbec nepotrpím a pořídit si dítě vážně neplánuji. Ale minulý týden jsem měla jakési zatmění mozku a rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí na letním dětském táboře. Eh? Tak jsem to dnes na Bohouška vybalila. Chudák to nejprve rozdýchával, pak litoval všechny přítomné děti co se mi pod pracky dostanou a poté obviňoval mimozemské bytosti, že mě vyměnili. Inu, nezklamal.
A poté na mě vyrukoval on s tím, že 22.5. možná umře. A na mou otázku proč, odpověděl, že mají s přítelkyní výročí a zařídil tandemový seskok s padákem. Hah!
Tedy přijít na mě někdo s tímhle, za 1.bych ho zabila, za 2.bych to zrušila a za 3.bych ho vzkřísila z mrtvých, protože by mi došlo, že to bylo vlastně milé a dost drahé.
Ale on vážení, on se k smrti bojí výšek. No prostě něco jako já, takže nakonec oba překonáme sami sebe. Já strávím 14dní s dětmi a on seskočí s padákem. Nejsme blázni? Ale nejsme v tom sami! ;)
A další novinkou je, že prcek Henry (pro ty co neví, štěně border kolie) nezadržitelně roste. Už kouká, tlapká a rostou mu zoubky. A kousnutí od tohohle škvrněte začíná bolet. Ale kdo by odolal takovému rozkošnému plyšáčkovi?
Ani můj milovaný Gasper to nedokázal. A vyklubal se z něho hodný strýček, který si s ním hraje, čistí ho a hlídá, jestli mu někdo neubližuje. Miláček.
A poslední…
Taky jsem se dnes dozvěděla, že nejsem obyčejná, mám zvláštní moc a jaksi způsobuji, že „moji muži“ jsou náměsíční a smsky ode mě čtou ze spaní. A to se pak člověk může dočkat odpovědi, že?
Na Bohouška jsem už zvyklá, tomu pro jistotu píšu i odpoledne, aby se podíval do přečtených, ale na Péťu, mého drahého „synka“ jsem nějak zapomněla.
Co teda teď s váma? Ještě jeden a jsem jasná. Upálí mě!
A také jim prý lezu na mozek (magoří ze mě každej, kdo je se mnou delší dobu), vkrádám se jim do snů a tak podobně. No vy pánové máte co říkat, já se poslední dny můžu uškytat. :)))
Ale měla bych se tu mojí nadpřirozenou moc začít naučit ovládat, náměsíčnost je mi totiž k ničemu. :D
Konec konců sama jsem cvok, mám šílené sny ve kterých na mě skáčou krokodýli, zachraňuji poslance v kočáře, mluvím s ďáblem na obálce časopisu a tak podobně. Ani se jim nedivím, že ze mě magoří.
…
A kdo dočetl do konce, tomu gratuluji, protože si z toho absolutně nic neodnese, maximálně tak divné sny. Vám ostatním přeji krásnou noc a brzy o mě uslyšíte! Jak jinak, já se totiž nenudím. Můj vzkazník budiž toho příkladem. :)
neděle 2. května 2010
čtvrtek 29. dubna 2010
Marná snaha
A vězte, že nadpis je více než trefný.
Taky dnes nečekejte žádný hokus pokus o fejeton, ale prostě jen mé výlevy a tak podobně. :)
Takže marná snaha vol.1
Rodiče dělají výcvik štěňat, mladých a i problémových psů u nás ve městě. Vedou psí školku. A já se tam občas vyskytnu, abych podrbala všechna možná plemena rozkošných štěňátek a psíků a hlavně abych něco nafotila.
A někdy se stane, že přijde pejsek se zajímavým osudem. Na zachráněnce z útulku jsme tam už jakž takž zvyklí, ale co mě dostalo, je příhoda jednoho Stafordšírského teriéra.
A kdo tohle plemeno zná, tak jistě ví, že patří mezi bojová plemena. Mylně se o nich říká, že jsou to agresivní psi, podle mě vše záleží na výchově a na genech psa.
A taky na tom, jak se k němu kdo zachoval…
Takže tedy včera ve školce jsem si tohohle krémového staforda všimla hned ze začátku. Nic zvláštního. Ale pak měli všichni zaúkol po jednom zkusit přivolání pejska a majitel staforda začal povídat, že s tím bude problém. A tak jsem se dozvěděla, že tenhle pejskej už k nám do školky chodil ještě jako štěňátko, teď mu jsou 2 roky. Vše bylo v pořádku, pejsek byl zvladatelný, odnaučili ho strachu a zlozvyků a dva týdny zpátky, v jeden den, v jeden okamžik byla všechna snaha zmařena.
Pejskej s páníčkem šli na procházku do polí. Najednou se odkudsi vynořil velký vlčák a ihned malého staforda sejmul. Majitel vlčáka si z toho nic nedělal a ještě začal nadávat páníčkovi. A navrch potom brutálně začal kopat do staforda!!!!
Bohužel od té doby je staford agresivní, ale pouze ze strachu a nedůvěry k lidem. Pomaličku, po krůčkách se znovu učí důvěřovat cizím lidem, ale psi mají dlouhou paměť.
Nedovedu si představit, kdyby tohle někdo udělal mému psovi. Asi bych si to líbit rozhodně nenechala a na pána bych zavolala policii. Jenže bylo by to tvrzení proti tvrzení. Ovšem takovéhle lidi bych střílela na potkání!
A teď jinam…
Rozepisovat události z „hrozného úterý“ se mi nechce, ale zkráceně vám něco vylíčím.
Šlo o člověka, který má sklony k agresivitě, je cholerický a neuzná prohru. Navíc nemá žádnou soudnost, je netaktní a prostě s takovýmhle člověkem bych si nikdy nic nezačala. A přesně tohohle blbečka porazil v nevýznamné hře jeden moula. Omlouvám se, ale jinak ho nazvat nechci. (nejde)
A tak začlo peklo. Na poslední hodině angličtiny, kdy máme nejpohodovější a nejlepší učitelku vůbec, si tenhle idiot začal vylévat vztek, přede všemi, i před dotyčným moulou ho nemístně urážel, pochodoval po třídě a všemožně na sebe upozorňoval. Nakonec jsme se dostali k řešení jeho milostného života, který zrovna postrádá a k pikantnostem jaké zažil. A tohle mě fakt nezajímalo. Navíc máme před závěračkama a angličtinu bychom měli pilovat a ne poslouchat nějakého namyšleného blba.
Jakoby to nestačilo, učitelka se zeptala spolužačky na její osud s jejím „princem na bílém koni“, se kterým se před měsícem rozešla a se kterým se chce dát znova dohromady, protože se prý pořád milují, pořád se hádají a tak… Prostě případ sám o sobě. A to už jsem pomalu ležela na lavici v kómatu… Dál se přešlo k nepřítomné spolužačce o které se prohlásilo, že je nymfomanka a teď jí její nový přítel nedá ani pusu.
Uhhhmmm…. !
Aneb opět jedna „výživná“ hodina, ve které se stihlo nadávat, urážet, soudit, pomlouvat a už nevím co dalšího.
A zase jinam…
Koho by zajímal můj další osud se securiťákem, má se to takhle… Securiťák si to pohnojil hned první smskou ten den, ve které požadoval erotické fotky. Pak taky jeho gramatika se podobala gramatice afrického přistěhovalce a jeho 20:00 hodin znamenalo třičvrtě na deset.
Poslední smskou kterou jsem mu poslala, jsem myslela, že jsem to definitivně uzavřela a dá mi pokoj. Ale buďto nemá co na práci, nebo je dementní, nebo nevím, ale dneska se mi ozval znova. Z jiného čísla, naprosto nečekaně a hned kdy se sejdem… Bože.
Takže pokud nevymyslím únikový plán, tenhle víkend bude „zajímavý“.
Na závěr tedy mám za sebou týden blbců a moje sny už taky nějak nestojí za nic. Jen ten malej sladkej prcek, naše štěňátko Henry je den ode dne rozkošnější.
A taky maminka začala „fejsbůkovat“. A já budu dělat vedoucí na dětském táboře.
Ale o tom všem někdy jindy.
Tak hezký večer mějte a zase brzy o mě uslyšíte! :)
Taky dnes nečekejte žádný hokus pokus o fejeton, ale prostě jen mé výlevy a tak podobně. :)
Takže marná snaha vol.1
Rodiče dělají výcvik štěňat, mladých a i problémových psů u nás ve městě. Vedou psí školku. A já se tam občas vyskytnu, abych podrbala všechna možná plemena rozkošných štěňátek a psíků a hlavně abych něco nafotila.
A někdy se stane, že přijde pejsek se zajímavým osudem. Na zachráněnce z útulku jsme tam už jakž takž zvyklí, ale co mě dostalo, je příhoda jednoho Stafordšírského teriéra.
A kdo tohle plemeno zná, tak jistě ví, že patří mezi bojová plemena. Mylně se o nich říká, že jsou to agresivní psi, podle mě vše záleží na výchově a na genech psa.
A taky na tom, jak se k němu kdo zachoval…
Takže tedy včera ve školce jsem si tohohle krémového staforda všimla hned ze začátku. Nic zvláštního. Ale pak měli všichni zaúkol po jednom zkusit přivolání pejska a majitel staforda začal povídat, že s tím bude problém. A tak jsem se dozvěděla, že tenhle pejskej už k nám do školky chodil ještě jako štěňátko, teď mu jsou 2 roky. Vše bylo v pořádku, pejsek byl zvladatelný, odnaučili ho strachu a zlozvyků a dva týdny zpátky, v jeden den, v jeden okamžik byla všechna snaha zmařena.
Pejskej s páníčkem šli na procházku do polí. Najednou se odkudsi vynořil velký vlčák a ihned malého staforda sejmul. Majitel vlčáka si z toho nic nedělal a ještě začal nadávat páníčkovi. A navrch potom brutálně začal kopat do staforda!!!!
Bohužel od té doby je staford agresivní, ale pouze ze strachu a nedůvěry k lidem. Pomaličku, po krůčkách se znovu učí důvěřovat cizím lidem, ale psi mají dlouhou paměť.
Nedovedu si představit, kdyby tohle někdo udělal mému psovi. Asi bych si to líbit rozhodně nenechala a na pána bych zavolala policii. Jenže bylo by to tvrzení proti tvrzení. Ovšem takovéhle lidi bych střílela na potkání!
A teď jinam…
Rozepisovat události z „hrozného úterý“ se mi nechce, ale zkráceně vám něco vylíčím.
Šlo o člověka, který má sklony k agresivitě, je cholerický a neuzná prohru. Navíc nemá žádnou soudnost, je netaktní a prostě s takovýmhle člověkem bych si nikdy nic nezačala. A přesně tohohle blbečka porazil v nevýznamné hře jeden moula. Omlouvám se, ale jinak ho nazvat nechci. (nejde)
A tak začlo peklo. Na poslední hodině angličtiny, kdy máme nejpohodovější a nejlepší učitelku vůbec, si tenhle idiot začal vylévat vztek, přede všemi, i před dotyčným moulou ho nemístně urážel, pochodoval po třídě a všemožně na sebe upozorňoval. Nakonec jsme se dostali k řešení jeho milostného života, který zrovna postrádá a k pikantnostem jaké zažil. A tohle mě fakt nezajímalo. Navíc máme před závěračkama a angličtinu bychom měli pilovat a ne poslouchat nějakého namyšleného blba.
Jakoby to nestačilo, učitelka se zeptala spolužačky na její osud s jejím „princem na bílém koni“, se kterým se před měsícem rozešla a se kterým se chce dát znova dohromady, protože se prý pořád milují, pořád se hádají a tak… Prostě případ sám o sobě. A to už jsem pomalu ležela na lavici v kómatu… Dál se přešlo k nepřítomné spolužačce o které se prohlásilo, že je nymfomanka a teď jí její nový přítel nedá ani pusu.
Uhhhmmm…. !
Aneb opět jedna „výživná“ hodina, ve které se stihlo nadávat, urážet, soudit, pomlouvat a už nevím co dalšího.
A zase jinam…
Koho by zajímal můj další osud se securiťákem, má se to takhle… Securiťák si to pohnojil hned první smskou ten den, ve které požadoval erotické fotky. Pak taky jeho gramatika se podobala gramatice afrického přistěhovalce a jeho 20:00 hodin znamenalo třičvrtě na deset.
Poslední smskou kterou jsem mu poslala, jsem myslela, že jsem to definitivně uzavřela a dá mi pokoj. Ale buďto nemá co na práci, nebo je dementní, nebo nevím, ale dneska se mi ozval znova. Z jiného čísla, naprosto nečekaně a hned kdy se sejdem… Bože.
Takže pokud nevymyslím únikový plán, tenhle víkend bude „zajímavý“.
Na závěr tedy mám za sebou týden blbců a moje sny už taky nějak nestojí za nic. Jen ten malej sladkej prcek, naše štěňátko Henry je den ode dne rozkošnější.
A taky maminka začala „fejsbůkovat“. A já budu dělat vedoucí na dětském táboře.
Ale o tom všem někdy jindy.
Tak hezký večer mějte a zase brzy o mě uslyšíte! :)
sobota 17. dubna 2010
Inkognito
Sobota ráno. Může být něco krásnějšího, než je sobotní slunečné ráno, kdy nemusíte vstávat do školy, do práce, no prostě nikam? Já tedy pochybuji. Ale dost růžových představ. Já vstávat musela. V šest ráno! Aneb pověřte něčím svou maminku.
A taky určitě znáte ty dny kdy se vám ale opravdu nikam nechce. Tak se z toho jednoduše vyvlíknete. A takhle jsem se vyvlíkla i já, jako slizká, necitlivá žížala. Jistěže se matka naštvala, ale já si mohla v klidu dál chrnět v pelechu, prožívat sny o mluvících chrtech a tahle mrtvolná aktivita mi vydržela až do odjezdu mých drahých předků na zahradu. Hurá den pro sebe!
Jenže to jsem ještě netušila, že má drahá maminka stihla napsat seznam věcí co mám udělat. No nevadí, stejně jsem najednou té aktivity měla až moc, ale zase ne natolik, abych se před vynořením z baráku namalovala. Což je u mě obvyklé asi jako u ryb smrt z utopení.
Ale sluneční brýle to přeci jistí. Tak jsem na sebe hodila pár černých jarních hadříků, stáhla vlasy do nevzhledného uzlu, nasadila sluneční brýle a takto inkognito jsem razila na nákup všech nezdravých věcí co mi pod ruku přijdou.
Kdo by čekal, že na paničku co téměř zrovna vstala z postele, s devíti centimetrovýma podpatkama a nasazených slunečních brýlích i v supermarketu, bude čekat nálet securiťáka. Ha! Mé dumání nad tím, jaké chipsy zvolit, zřejmě vyvolalo pocit šance na útok docela vzhledného securiťáka. Nakráčel si to ke mě a: ,,Co sháníš?“ ,,Ale nic, jen tak koukám co vzít…“ Ne, nic lepšího mně fakt nenapadlo. ,, A co někdy zajít na drink?“ UHM?!, Nastalo několika sekundové šrotování v hlavě… ,,OK. Stačí říct kdy.“ ,, Tak mi dej třeba své číslo?“ Ježiš, on to myslel vážně… Vylovila jsem tedy v paměti svoje číslo, odkývala že se mi ozve někdy během příštích dnů, popřála hezký den a aristokraticky odkráčela do fronty, která se k mému neštěstí táhla jako hlemýžď. Bože.
Po pár dnech jsem zjistila, že jsem natrefila na toho nejstupidnějšího a nejotravnějšího muže planety. Aneb já a mé štěstí na chlapy, ha!
A to by pro dnešek bylo vše. Hezký den mějte!
pátek 5. března 2010
Je to tady...
Člověk by čekal, že z období kdy musí být všude a všechno zakusit, jednou vyroste. Ale opak je pravdou. Čím víc stárnu, tím více chci toho poznávat. No pokud ve čtyřiceti za sebou budu mít už zápas v bahně, zorbing nebo kurz thajských masáží, divit se bude asi málokdo...
Takže je to tady. Objevuji "kouzlo" blogspotu a plácám se tu jak velryba na souši. Kam tohle dospěje... Místo abych koukala na starou dobrou klasiku Slunce, Seno a pár facek, dřepím tu u PC a brejlím kde, co a jak sakra funguje...
Tak hezký večer mějte a brzy o mě uslyšíte!
Takže je to tady. Objevuji "kouzlo" blogspotu a plácám se tu jak velryba na souši. Kam tohle dospěje... Místo abych koukala na starou dobrou klasiku Slunce, Seno a pár facek, dřepím tu u PC a brejlím kde, co a jak sakra funguje...
Tak hezký večer mějte a brzy o mě uslyšíte!